Sufixem -it (konverzí ke vzoru prosit) se tvoří slovesa ze substantiv, adjektiv, okrajově ze zájmen, číslovek a adverbií i citoslovcí. Jako spoluformant se objevuje reflexivizační se. Slovesa s reflexivním se vyjadřují a) skutečnou reflexivitu děje (k nereflexivním protějškům např. šlechtit se, mrzačit se), b) reciprocitu (přátelit se, kamarádit se, družit se), ale také se objevují c) reflexiva tantum (dvořit se, chmuřit se, potit se, třpytit se, slunit se, postit se). Někdy je třeba významy disambiguovat (např. kurvit co/kurvit se × kurvit se s kým – reciprocita × kurvit se – reflexivum tantum).

Slovesa II. ze substantiv jsou slovesa (6) připisující podmětu činnost nebo stav (hospodařit, svědčit, rybařit, lenošit, otročit, pytlačit, zahradničit, kupčit, farmařit); (7) vyjadřující změnu stavu podmětu (vítězit, vévodit, bláznit, panikařit, běsnit, čertit (se), kámošit, hysterčit, jančit, chytračit); slovesa s významem (8) projevování/provádění činnosti označené základovým substantivem (hovořit, hrozit, toužit, věřit, dlužit, vděčit, žíznit, chmuřit (se), válčit, kouřit, s rozšířeným základem řeč-n-it) a (9) neosobní slovesa vyjadřující, že nastává/trvá atmosférický jev (sněžit, bouřit).

Slovesa ze substantiv vyjadřují dále (10) působení změny stavu (živého předmětu): hostit, věznit, přátelit se, kamarádit se, mrzačit, šlechtit; (11) činnost na základě neživé substance, která je jejím předmětem. Tato lze dělit na slovesa (11a) vytvářeného předmětu (hromadit, kupit, rojit se, řadit, řetězit, hrbit se, jiskřit, plodit, potit se, vlnit se, vířit, špinit, leštit); zřídka (11b) zasahovaného/zasaženého předmětu (ručit, hrdlit se) a slovesa s významem (11c) opatřovat čím (barvit, hnojit, solit, ženit se). Poslední typ je někdy obtížné odlišit od skupiny sloves s významem prostředku činnosti, kam řadíme slovesa s významem (12) užívat věci vyjádřené základovým substantivem jako prostředku (zvonit, kotvit, bruslit, troubit, plachtit, kosit). Jako samostatnou skupinu lze vydělit slovesa vyjadřující (13) místní okolnost děje: jejich děj probíhá na místě, které udává základové substantivum (trůnit, hnízdit, tábořit).

Slovesa III. z adjektiv mají význam (14) stavu: ,být/jevit se takovým, jako vyjadřuje základové adjektivum‘ (malý počet sloves jako např. vlastnit, lenit,¹⁶⁹ smutnit, veselit se, tesknit, divočit).

Z adjektiv, adjektivních zájmen a číslovek se tvoří slovesa (15) změny stavu s významem ,stát se/stávat se takovým, jako vyjadřuje základové adjektivum‘. Tvoří se z adjektiv primárních (plnit, čistit, sušit, holit, různit (se), hustit, marnit, jistit, tišit, sytit, ošklivit si, křivit, tenčit, těsnit, hotovit se, tužit se, ostřit), z redukovaného adjektivního základu (blížit se, krátit, chladit, studit, ředit, hloubit, úžit, etymologicky zastřené je močit ← mok-rý), adjektiv odvozených (klikatit), od komparativů (lepšit, horšit, menšit, delšit), zájmen (ničit, motivačně již neprůhledné je násobit, tedy ,klást/dávat na sebe‘, jinačit), číslovek (množit, motivačně již neprůhledné zápolit: obdobně jako zápasit ,uchopit v boji v půli/poli těla/za pás‘, pářit, čtvrtit, půlit, resufixací vzniklé jednotit, etymologicky ne zcela průhledné trojčit).

Slovesa IV. od příslovcí se tvoří ojediněle a mají význam (16) ,učinit něco, aby děj probíhal tak/tam, jak označuje základové příslovce‘ (mírnit, škaredit se, pozdit se, venčit, od rozšířeného základu před-č-it, proti-v-it se).

V. Od citoslovcí se okrajově tvoří slovesa s významem (17) imitativním (vydávat zvuk označený příslušným citoslovcem), např. bušit, přičemž odvozovacím základem bývá většinou rozšířený základ (š-ust-it). Většinou není snadné (s ohledem na neustálený charakter slovního druhu) odlišit slova tvořená od citoslovcí a od substantiv (blábolit ← blabla/blábol).

Za slova odvozená sufixem -it nepokládáme slovesa spolutvořená prefixy na- (tedy např. naučit, ale navštívit ano), nad- (nadhodit), za- (tedy např. zastavit, zaplatit, ale zahradničit, zahrádkařit ano), z- (tedy např. zjistit, změnit aj., ale zdobit aj. ano), o-/ob-/od- (tedy např. objevit, otočit, odstranit aj., ale obchodničit, ochočit aj. ano), po- (tedy např. podařit, postavit aj., ale pojit ano), pro- (tedy prohlásit, promluvit, ale proudit, protivit ano), do- (tedy např. doplnit aj.), pře- (tedy např. přerušit aj.), před- (tedy např. představit aj., ale předčit ano), při- (tedy např. přiblížit aj.), vy- (tedy např. vysvětlit aj.), u- (tedy např. uvědomit aj., ale udeřit ano), s-/sou- (tedy např. skončit aj.), roz- (tedy např. rozdělit aj.), vz- (tedy např. vzbudit aj.), v- (tedy např. vložit aj.). V korpusu SYN2010 jich je celkem 3.264.